Od hliněných misek po titan: Vývoj hrnků, jak ho neznáte

12.02.2025

Když pijete kávu nebo čaj…

…možná ani netušíte, že hrnek, který zrovna držíte v ruce, prošel historickým vývojem, který sahá tisíce let do minulosti. Ti pořádnější z nás možná právě teď na stole nemají ani jeden, my ostatní brzy svoje zásoby posbíráme a odneseme do myčky nebo dřezu. Sotva si bez hrnku s oblíbeným nápojem dokážeme představit začátek každého dne. Ale co může být zajímavého na něčem tak samozřejmém?

Nechte se překvapit. Zveme vás na procházku fascinující minulostí a pestrou současností nádob na horké nápoje, kterým jsme si zvykli říkat HRNKY.

Věděli jste, že…?

První horký bylinkový čaj si pračlověk možná nalil do rozpůleného kokosového ořechu. Možná… Zatím totiž nevíme, v čem si ho uvařil.
První skutečné hrnky pocházejí z Mezopotámie a byly vyrobené někdy kolem roku 3000 př. n. l. z hlíny, která se sušila na slunci.
V pecích vypalovaná keramika přišla o něco později a postupně se zdokonalovala od hrubých pálených hrnků až po krásně glazované kousky.
Vikingové pili jen z dřevěných nebo rohových nádob – kovy byly drahé a keramika křehká. V bitvě nepraktická.
Ve starověkém Egyptě a Mezopotámii se používaly i stříbrné nádoby, ale jejich širší rozšíření přišlo až s Řeky a Římany. Byly dostupné hlavně bohaté šlechtě a symbolem prestiže.
Stříbrné nádobí má antibakteriální vlastnosti. Ionty stříbra narušují životní funkce bakterií. Což není k zahození…
Ve středověku byly populární cínové hrnky – levnější než stříbro, ale stále elegantní.
Lidé věřili, že cínové hrnky je ochrání před jedy. Paradoxně ale obsahovaly olovo, takže místo ochrany si jejich uživatelé spíš koledují o otravu.
Skleněné nádoby se vyráběly už před římskou dobou, ale jejich výroba byla náročná a sklo luxusním materiálem. Do vroucí vody jste si z něj ale kafe nenalili.
Porcelán vynalezli Číňané během dynastie Tang (7.–10. století). Kdo měl v Evropě čínský servis, mohl zvát hosty na čaj.
Evropané se naučili vyrábět porcelán až v 18. století díky Johannu Friedrichu Böttgerovi. Zase jsme nebyli první…
Nerezová ocel byla objevena v roce 1913. Až pak se mohla stát základem pro výrobu odolných hrnků – ale jen pro bohaté.
Plastové hrnky se začaly vyrábět po druhé světové válce jako levná a praktická alternativa. Až jednou Země zanikne, poletí vesmírem hromada plastových kelímků.
Bambusové hrnky jsou oblíbenou ekologickou alternativou. Jsou vodotěsné… ale pozor! Obsahují melamin, který se při vysokých teplotách může uvolňovat a škodit ledvinám. Ekošmakuláda.
Titanové hrnky jsou extrémně lehké, pevné a zdravotně nezávadné. Titan se používá v letectví i medicíně. Jen ta cena…
Dřevěné hrnky jsou nejméně praktické. Vsáknou do sebe kdeco, ale kdysi byly běžné – dřevo bylo dostupné a dobře opracovatelné.
Silikonové hrnky jsou moderním trendem. Jsou měkké, skládací a skvělé na cesty.
Termohrnky udrží nápoj teplý díky dvojité stěně, která minimalizuje únik tepla.
Borosilikátové sklo je odolnější proti náhlým změnám teploty, takže si do něj konečně můžete nalít i vroucí vodu. A je tu káva do skla…
První cestovní hrnky s víčkem se začaly masově vyrábět v 80. letech, kdy se rozjela kultura „kávy s sebou“. Těch politých košil…
První reklamní hrnky se objevily v první polovině 20. století, kdy firmy začaly využívat masovou výrobu keramiky a potisku. Celosvětová produkce reklamních hrnků dosahuje desítek až stovek milionů kusů ročně.